Přinášíme článek z Deníku, který mapuje kariéru legendárního fotbalisty Jindřicha Pardyho. Pan fotbalista! Tak by se dal stručně charakterizovat Jindřich Pardy. Střední záložník původem z Oldřišova je výrazným písmem zapsán do historie opavského fotbalu. Stadion v Městských sadech se stal na dlouhou dobu jeho domovem. Nikdy z Opavy nepřestoupil a nebudeme přehánět, když řekneme, že tehdy se chodilo na Pardyho.

Byl mistrem standardních situací, dával spoustu důležitých gólů, a nebylo jich málo, v opavském dresu se trefil šestašedesátkrát, což je na záložníka úctyhodná bilance. Pyšnit se může také titulem opavský fotbalista století.

Dnes je mu čtyřiapadesát a fotbal je mu stále blízký. Jeho zeťákem není nikdo jiný než záložník Slezského FC Opava Lumír Sedláček. „Fotbal byl a je mým životem,“ usmívá se Jindřich Pardy, který v současné době provozuje společně se svou sestrou v Oldřišově hospodu.

„Tato práce mě baví. Mé místo je i v kuchyni. Nemám problém uvařit sto padesát gulášů,“ podotýká bývalý vynikající záložník. Stále má ještě platnou registraci v oldřišovském Moravanu.

Trenér Alois Sommer si ho vybral při fotbalu na učilišti

Jindřicha Pardyho naučili fotbalovému řemeslu v rodném Oldřišově, asi sami na začátku nevěděli, jak velká hvězda se jim po hřišti prohání. V šestnácti letech přišlo stěhování do nedaleké Opavy. Objevil ho Alois Sommer.

„Dělal na učilišti vychovatele, pamatuji si, že jsme hráli fotbal mezi dílnami a on se mě zeptal, zda to nechci zkusit v opavském dorostu,“ vzpomíná Jindřich Pardy na první kontakt s opavským fotbalem. Ostroj působil ve druhé dorostenecké lize a mladý fotbalista se hned probojoval do základní sestavy.

„Podařilo se nám postoupit do první ligy, ale tu už jsem si nezahrál, protože mě čekala vojna,“ pokračuje v povídání bývalý kapitán Ostroje Opava. Narukoval do Dukly Kroměříž, následně byl převelen do Dukly Uherské Hradiště, která hrála I. A třídu. „Neměli jsme špatný tým, hrálo v něm i několik Slováků. Nakonec nabídli, abych v Hradišti zůstal, ale já byl pevně rozhodnut se vrátit,“ říká Jindřich Pardy.

Z vojny se vracel v roce 1977 a s tím, že nastupoval za Ostroj, příliš nepočítal. „V Hradišti jsem kopal první A třídu, kdežto Opava postoupila do I. národní ligy. Trenér Evžen Hadamczik mě chtěl, vzal mě do přípravy a já se hned zařadil do základní sestavy, to mi bylo jednadvacet,“ přehrává si v hlavě vzpomínky.

„Trenér Hadamczik hodně sázel na mladé hráče z okolí. Měl zdejší region dokonale zmapovaný,“ doplňuje Jindřich Pardy. Ostroj se brzy v národní lize zabydlel a těšil se také velké přízni diváků. „Vesměs na nás chodilo něco okolo šesti tisíc fanoušků. Stadion byl plný, protože neexistovaly zadní tribuny. Jeden autobus dokonce jezdil z Oldřišova. Místo měli tito fandové v současném sektoru hostů. Vždy jsem se tímto směrem díval a cítil jejich podporu,“ poznamenal oldřišovský rodák.

„Měli jsme silný tým, tehdy se téměř nepřestupovalo a myslím si, že v dnešní době bychom se neztratili ani v první lize,“ míní Jindřich Pardy, který stejně jako spoluhráči musel chodit do práce. „Nejdříve jsem dělal na montáži, pak mi Evžen Hadamczik zařídil místo v dílně, kde pracovali fotbalisté, nakonec ale mou hlavní pracovní náplní byla starost o hřiště,“ pokračuje v povídání Jindřich Pardy.

Po odchodu kouče Hadamczika do ostravského Baníku se začali trenéři v Opavě často měnit.

 

Stal se nepostradatelným, tým se skládal kolem něho

Pozice Jindřicha Pardyho začala být v týmu neotřesitelná. Trenéři si nedokázali sestavu bez něj představit. „Angažmá v Opavě se mi splnil klukovský sen,“ zdůrazňuje Pardy, který například v sezoně 1978/79 gólem z trestného kopu do sítě Bohumína zachránil svůj klub od sestupu. V sezoně 1980 – 1981 ale zažil trpké zklamání. Došlo k reorganizaci soutěží, a pokud se chtěl Ostroj udržet v první národní lize, musel skončit do osmého místa.

„Pohybovali jsme se okolo osmého fleku a na řadu přišel klíčový zápas na hřišti KPS Brno. Museli jsme vyhrát, to se nám bohužel nepovedlo a spadli jsme do třetí ligy,“ hovoří o smutném období Jindřich Pardy.

Trenérské taktovky se chopil ambiciózní trenér Alois Sommer. „Třetí liga měla kvalitu, byly v ní tymy i z Čech,“ dodává opavská hvězda. Smíchov, Žižkov, Náchod, Motorlet, Brandýs nebo Hradec Králové byly zdatnými konkurenty. „Pod trenérem Sommrem se ještě více má kariéra rozjela, dával mi na hřišti hodně prostoru a já se mu snažil jeho důvěru splatit dobrými výkony,“ řekl Jindřich Pardy.

Opavské snažení vygradovalo po dvou letech postupem do druhé ligy, právě v rozhodujícím zápase s Uherským Hradištěm zářil, když se dvakrát zapsal mezi střelce. „Měl jsem co napravovat, v prvním zápase v Uherském Hradišti jsem nedal penaltu a nakonec jsme prohráli 3:0,“ přiznává Pardy a dodává:

„Oslavy byly velké, fanoušci nadšeni. Vedení klubu nám také za odměnu dalo postupový bonus – dovolenou v Jugoslávii,“ usmívá se Pardy. Od té doby už Ostroj nikdy z druhé ligy nespadl. „Hráli jsme vesměs v horní polovině tabulky,“ podotýká oldřišovský mistr standardních situací.

Soustředění v zahraničí, žádný problém

I když v době největší totality byly hranice zavřeny, opavští fotbalisté si na nedostatek výletů do zahraničí stěžovat nemohli. „Dvakrát jsme byli na soustředění v italské Perugii, poprvé s trenérem Květoslavem Střížem. Odehráli jsme i pár přáteláků a celkem poznali Itálii,“ vzpomíná Jindřich Pardy.

Zajímavě se rodila i společná dovolená v Jugoslávii, kterou hráči dostali jako odměnu za postup. „Jeli jsme vlastními vozy, a to včetně manželek. Ubytovali nás do luxusního hotelu s plnou penzí přímo u moře. Byli jsme snad jeho prvními obyvateli hned po otevření,“ vypráví jedna z velkých postav opavského fotbalu.

 

„Vzhledem k tomu, že byl zapotřebí devizový příslib, cestovali jsme přes Maďarsko,“ obohacuje vyprávění o další postřeh. I když šlo o dovolenou, bez fotbalu Opaváci v Jugošce nebyli. „V rámci pobytu jsme museli odehrát jeden přátelský zápas s místním týmem Medkovič. Ale žádný problém, šli jsme do něj bez tréninku, takže se to dalo brát jako příjemné zpestření pobytu,“ směje se Pardy.

Jugoslávský celek se pak objevil i v Opavě a odveta se hrála shodou okolností v Oldřišově. Jindřich Pardy krom Itálie zažil také soustřední v Rusku. „Také zajímavá akce. V Kamyšině zrovna panovalo hnusné vlhké počasí. Trénovali jsme proto v 5 hodin ráno, pak následovalo volno a další fáze přípravy přišla na řadu v 18 hodin,“ popisuje náplň ruské mise.

 

Z Opavy nikdy nepřestoupil

Bilance Jindřicha Pardyho v opavském dresu je úctyhodná – 303 utkání, 66 vstřelených branek. Možná může někdo namítnout, proč oldřišovský odchovanec nepřestoupil do většího klubu. „Za mé éry se tolik nepřestupovalo jako teď. Já si ale na nic nestěžuji. S Opavou jsem toho zažil opravdu hodně a tyto zážitky mi nikdo nevezme,“ říká záložník, který se může pyšnit titulem opavský fotbalista století.

„A jak jsem už řekl, měli jsme v Opavě silné mužstvo, které by v dnešní době kopalo ligu,“ je si jist Pardy. Svou kariéru ve velkém fotbale ukončil v roce 1989, to mu bylo čtyřiatřicet. „Bylo to v době převratu, otec končil v Ostroji a mi se naskytla možnost dobrého zaměstnání,“ vysvětluje důvody svého konce.

Jenomže věci šly nakonec úplně jiným směrem. „V restituci byla naší rodině vrácena hospoda. Kdybych to věděl, že nastane takový scénář, s fotbalem bych nekončil,“ přiznává Jindřich Pardy s odstupem času.

S fotbalem ale úplně neskončil. Hrával v Oldřišově, kde zažil postup z okresu do I. A třídy, následně v Chlebičově a pak se vrátil zpět do Oldřišova, kde fungoval jako hráč a poté i čtyři roky jako trenér. „Fotbal je mým životem, kopal jsem i podnikovku,“ doplňuje výčet svých aktivit.

Kopačky definitivně pověsil na hřebík v pětačtyřiceti. „Teď už kopu jenom s vnukem,“ směje se.

Lumír Sedláček, aneb Jak fotbal zůstal v rodině

Radost Jindřichu Pardymu udělal i fakt, že jeho dcera Gabriela si vzala za manžela Lumíra Sedláčka, rovněž vynikajícího fotbalistu. „Na Lumíra si pamatuji z dob, kdy jsem ještě hrával. Potkávali jsme se na stadionu, vždycky slušně řekl dobrý den. A vidíte, za pár let mě přišel požádat o ruku dcery,“ vykládá Pardy s úsměvem.

Fotbal je tak u Pardů na programu dne. „Je pravdou, že s Lumírem se často na fotbalové téma bavíme. Taky si ze mě utahuje. Vždycky říká, dědo, já kopal ligu, a ty ne. V tom má sice pravdu, ale já byl zase zvolen opavským fotbalistou století,“ komentuje Jindřich Pardy dění v rodinném kruhu.

Kariéru svého zetě bedlivě sleduje. „Jezdil jsem na něj na Slavii, do Budějek a projeté mám i Polsko. Teď se na něj chodím dívat i do Opavy, škoda jen, že ho zabrzdilo zranění,“ říká tchán opavského špílmachra. Vzhledem k hospodským povinnostem zápasy opavského áčka moc nestíhá. „Lumír se rozehrává za béčko, to je pro mě dobré. Na dopolední zápasy mám čas jít, navíc ho trénuje můj bývalý spoluhráč Honza Hruška,“ dodává Pardy.

Když se narodil syn Tomáš, dal čtyři góly

Vedle dcery Gabriely má Jindřich Pardy s manželkou Helenou ještě syna Tomáše. „Když se Tomáš narodil, hráli jsme zrovna s Neratovicemi. Byl jsem tak nabuzený, že se mi podařilo dát čtyři góly,“ vypichuje jeden z řady svých povedených zápasů.

Tomáš šel také ve šlépějích svého otce. Kopal v Kravařích divizi, nyní je hráčem Moravanu v krajském přeboru. „Vsadil na práci, dal jí přednost před fotbalem,“ říká Pardy senior, který už má také dvě vnoučata. Syn mu dal vnučku Viktorku a dcera syna Adámka. „Jsem za oba strašně rád,“ říká pyšně dědeček.

Práce v hospodě zároveň koníčkem

Jak již zmíněno, další kroky Jindřicha Pardyho vedly do výčepu. „Práce v hospodě mě baví. Nemám problém roznést nebo natočit pivo,“ říká ke své mimofotbalové profesi. V jeho podniku, který provozuje se sestrou, se normálně nevaří. „Děláme ale akce jako svatby, různé oslavy nebo pohřby. To většinou je mé místo v kuchyni. Nemám problém udělat 150 svíčkových nebo gulášů,“ tvrdí.

Jak je vidno, je borcem na hřišti i v kuchyni. „Ale když je v neděli v Oldřišově fotbal, nemám problém hospodu zavřít a jít se kouknout na kluky, jak hrají,“ jasně tak dokazuje, že fotbal je stále u něj na prvním místě. „Jednou mě manželka vytáhla na konvalinky a stejně jsme skončili zase na fotbale,“ přidává další důkaz o své fotbalové závislosti.

Se svými bývalými spoluhráči je stále v kontaktu. „Slavíme společně narozeniny a také si občas kopneme nějaký ten sranda mač,“ vyjmenovává excelentní záložník.

Opava patří do ligy

„Bylo mi strašně líto, jak Opava spadla do třetí ligy. Fanoušci ani město si to nezasloužili, Opava disponuje velmi slušným zázemím,“ říká jasně Jindřich Pardy. „Rád bych si do Opavy zašel ještě někdy na ligu,“ zdůrazňuje.

Chvíli se zamýšlí i nad slabými návštěvami. „Za mojí éry hráli za Ostroj kluci z blízkého okolí (Sudice, Dolní Benešov, Oldřišov, Krnov, Bílovec, Hoštice), právě na ně se chodilo. Měli ke klubu vztah, větší zodpovědnost. Třeba takový Alois Sommer s Evženem Hadamczikem měli dokonale okolní kluby zmapovány, v nich hledali nové hráče, což já považuji za správnou cestu,“ zdůrazňuje Pardy.

 

Jindřich Pardy přijímá gratulaci k titulu Opavský fotbalista století z rukou Petra Žemlíka.

Zdroj: www.opavsky.denik.cz

Tags: Jindřích Pardy